Standart tohoto plemene ke zbarvení uvádí: Všechny uznané barvy honičů s vyjímkou játrové, špička ocasu je bílá. Jaké jsou tedy možnosti zbarvení beagla?

Trojbarevné zbarvení ( tricolor)

Narozené štěně má nejprve jen černé partie na bílém podkladě. Uvnitř černých partií se vybarvují jednotlivá místa hnědě. Tento proces může trvat do jednoho roku. Dospívající pes může být takto zbarven: bílá morda, bělejší lysina   a hnědá hlava se slechy, krk nahoře i po stranách černý a vespod bílý, hřbet, boky a horní strana ocasu jsou černé, plece, horní strana stehen, záď i spodní strana ocasu jsou hnědé. Vše ostatní je bílé, včetně špičky ocasu. Avšak často bývají psi zbarveni odlišně od tohoto popisu. A právě nepravidelné hnědé a černé plotny dělají psa mimořádně atraktivním. Intenzita hnědě zbarvené srsti závisí na sytosti. Může být červená, tmavě hnědá, světle hnědá i světle béžová. V bílých partiích se často objevují u více pigmentovaných psů hnědé a černé skvrnky.

Hnědobílé - dvoubarevné zbarvení ( tan and white)

Neméně tak atraktivní jako trojbarevní jsou i dvojbarevní (bicolor) beaglové. Také zde jsou neomezené variace v barevném rozložení, od psů z uzavřenou "dekou" ( hlava, krk a hřbet, boky, plece i stehna stejné barvy) až k těm, kteří jsou až na malá zbarvená místa zcela bílí. Pokud má hnědá barva více odstín do červené, jedná se o velice pěknou měděnou červeň, a potom je správné označení červeno - bílé ( red and white).Bílí beaglové s červenou plotnou jsou korektně zbarveni, ale vyskytují se zřídka. Když barva hraje do skutečně citronovo -krémověžluté, potom je správné označení citronovo - bílé ( lemon and white). Při zařazování dvojbarevných štěňat to má chovatel těžké, protože často se rodí štěňata celá bílá a  teprve později se  jim objevují  barevné partie a postupně tmavnou.

Melír ( pied)

Zde do jedné základní barvy zasahuje barva jiná. Zatímco obyčejně každý chlup má jednoznačnou barvu, tady má jednotlivý chlup více barev. Samotný černý chlup nezi světlejšími vyniká a tím vzniká dojem melíru. Zpravidla jsou tmavší nebo černé chlupy nejčastěji na středu hřbetu, čímž vzniká tmavší pruh. Jestliže je vícebarevný chlup bílý a citronovobéžovožlutý, pak nazýváme barvu citronový melír (lemon pied), pokud je bílý a hnědý (šedý), černý, potom se jedná o zaječí melír ( hare pied). Jezevčí melír (badger pied) tvoří chlupy barevně stejné jako jezevčí chlup.

Modře skvrnité zbarvení ( blue mottled)

Vzácná barva, kterou britští kynologové v posledních třiceti letech pozorují. Pokud jim můžeme věřit, tak se jedná o nesmírně atraktivní zbarvení. Celkově bílý pes s jednotlivými černými plotnami, ale také spoustou černých až modrých skvrn rozdílné velikosti v bílých partiích.

Játrová barva (liver)

Toto je jediná barva vylučující ze standartu, a to je správné. Játrová barva je těžko popsatelná slovy. Můžeme ji jen porovnat s barvou od mléčné čokolády nebo se syrovými či vařenými játry. také játrové zbarvení kolísá v různých intenzitách. Základem pro vyloučení této barvy srsti je přítomnost netypické barvy oka. Bylo také pozorováno, že u chovných zvířat, která dala trojbarevně játrová štěňata, zároveň dala i štěňata slepá.

   U všech uvedených standartních barev má být špička ocasu bílá, jak uvádí standart.Je to zdůvodu, že konec ocasu je tzv. signální vlaječka , která je nejlépe viditelná, když je bílá. Ale formálně stačí také dva nebo dokonce jeden bílý chlup. Většinou však bývá třetina ocasu bílá.Všechny popsané barvy se s přibývajícím stářím mění. Dvoubarevní psi až do prvního roku života stále tmavnou. U trojbarevných psů se na středu hřbetu i bedrech objevuje hnědá barva. Výživa a hormonální cyklus ovlivňuje dokonce i barvu sliznice nosu u dvoubarevných psů.