|
|
|
Vzpomínky nikoliv na Zbiroh, ale na Sobědruhy u Teplic. V srpnu loňského roku jsme po menším bloudění dorazily na bíglí tábor do Sobědruh.Čekala nás tam Bářina smečka a pár dalších kamarádů a kamarádek.Ostatní se trousili postupně.Téměř kompletní jsme byli tak v úterý.Všude v okolí louky a lesy, ale kolem tábora byl plot,a když jsem v něm já neobjevila díru, tak tam prostě není. Naštěstí je plot hodně dlouhý, vede i lesem a naši lidi zůstávali kolem chaty.Tak jsme měli spoustu příležitostí si vlastní věci vyřídit o samotě. Některým z nás se moc líbil rybník bahňáček a nejhezčí bylo, jak nás po takové koupeli vítali páníčci.Báječné bylo, že jsme spali ve stanech se svými lidmi.Mně se ve spacáku moc líbilo.A ještě lepší bylo, jak si někteří páníčci mysleli, že před námi schovají ve stanech různé dobrůtky, ale všechny jsme je našli.Aby se páníčci nenudili, tak Bára vymyslela hru na celý týden.Vždycky odpoledne se ti dvounozí sešli ve skupinách a začali vymýšlet si převleky, aby vypadali jako Křováci, Američani, Asiati, Laponci.Pak si nás vzali jako funkční rekvizitu a soutěžili, komu to nejlépe jde. Ti líní dělali porotu. Jeden den nás i sebe dvounozí nacpali do aut a jeli jsme k takovému rybníku, kde jsme běhali, plavali ( nebo jsme byli neseni kusem toho rybníku) a zase běhali ( pro změnu vedle kola). Pak nás zastavili a něco si zapisovali. Nejlíp si zaběhal Fred s páníčkem - napřed sami, pak běželi s velkou paničkou a nakonec ještě s malou paničkou.Nakonec si všichni gratulovali a Fred byl prohlášen za Železného bígla.Teď, když jsme doma už dvě, tak o tom Crazyně povídám a obě už se těšíme, jak v létě všem, ale hlavně Bářině smečce ukážeme, zač je toho loket.
Siki a teta Qěta Čáslavská
|
